A Travellerspoint blog

RSA to Zanzibar, 8.7.2016

sunny 27 °C

Snídaně je až na 8:00, užijeme si to, vyzkoušíme také jakousi africkou kaši, nemálo mi to připomíná "Kenyan African porridge", který si kdysi v Keni oblíbila Maura a pak si ho léta nechala posílat do Irska. Mě osobně nejel ani ten z Keni a ani tento, dávám si do kaše velkou lžíci marmelády, abych to ochutila a dá se to sníst.

Breakfast is at 8:00, we enjoy not being in a hurry, we try out some African porridge, it does remind me of the Kenyan African porridge that Maura once warmed to in Kenya and then had it delivered to Ireland for a while. To be honest I wasn't impressed by the Kenyan porridge nor the SA one. I added a spoonful of marmalade to make it edible.

Cesta na letiště je v pohodě, jedeme asi i krz nějaké luxusnější čtvrti, kde jsou poměrně velké vilky a na ulicích méně lidí i nepořádku. Míjíme také místní China Town, i tam je klid. Pak už ale zase centrem, kde se někteří "živí" recyklací, jinými slovy sběrem odpadků v ulicích. Je zde ruch, lidé sedí u ohnišť, která mají v kýblích...
Na letišti kupujeme rugby suvenýry a také "kapku" místní Amaruly. Let má zpoždění, odbavení je také tak trochu African style a tak dost čekáme. Nakonec nás přesunou k jinému gate a i tam čekáme, nastupujeme do autobusu a zase čekáme...

13765713_1..517930164_o.jpg

The trip to the airport is fine, we even go past some nicer suburbs, with quite nice villas and less people in the streets, less mess too. We pass China Town, very quiet. And then back through the city centre, with all the recycling jobs happening, It is busy, people sitting around fires in buckets at the side of the road...
We get some rugby souveniers at the airport and also a drop of the local Amarula. The flight is delayed, the check-in is also kind of African style, we wait around quite a bit. Then they move us to another gate and we wait some more, then we get on a bus and wait again...

Konečně nasedáme do FastJet (africká nízkonákladovka) a zvedáme kotvy směr Zanzibar. Papa JAR, bylo to tu zajímavé, poučné, jiné... Let je bez jídla a tak zbaštíme zásoby ovoce a chipsů během našeho zhruba 3,5 hodinového letu na Zanzibar.
Jak se tak blížíme k Zanzibaru jsou z letadla vidět barevné skvrny v moři naznačující korálové útesy.

large_ZanziLanding3.jpg
large_Map.jpg

Finally we get on, our flight is FastJet (an African low cost) and we take off direction Zanzibar. Bye, bye RSA, it was interesting, enlightening, different... There is no food on the flight so we eat all of our stock, fruit, chips and such throughout our 3,5 hour flight to Zanzibar.
As we approach Zanzibar we get a glimpse of the colored ocean that suggests coral reef formations.

Nejdříve vyřizujeme formality na letišti, žádost o vízum, platíme 50 USD za osobu, jak bylo řečeno v Guidebooku i v instrukcích od cestovky. Pak kontrola, fotka, otisky prstů, kdo by to byl čekal.
O naše zavazadla se "perou" nosiči, nějak se domníváme, že patří k našemu taxikáři, posléze pochopíme, že nikoli a že jen bojují o bakšiš. Před letištěm na nás čeká taxi s naším jménem a ten nás bere napříč Stone Town (hlavní město) směr Pongwe. Po pravdě jsme v dalším šoku nad bídou, nepořádkem a jednoduchostí všeho co vidíme. Domky jsou spíše stánky, garáže, budky, většina vypadá, jako že jsou rozestavěné, nebo vyrabované, nebo nějak rozbité, ale po chvíli nám dochází, že to bylo město, že to je ještě v pohodě, protože jak tak projíždíme vesnicemi, začíná nám být jasné, že tam je život ještě jednodušší. Domky jsou z kamení a hlíny, korálových balvanů, z palmových listů, z klacků. Chodníky neexistují, podél silnice je ruch pěších lidí, nebo lidí na kolech, lidé jsou bosí, nosí kanistry s vodou, nebo mají na kolech uvázané balíky klacků, jiní nosí náklad na hlavě, vesnice nemají žádné silnice, jsou to všechno jen blátivé, prašné cestičky. Pěšky chodí i sami malé děti, někteří vypadají, že jdou sami z vesnice do vesnice a působí, že jim je tak 4 roky max. V polích to vypadá, že cosi slaví, všichni jsou nastrojeni jako by šli na svatbu, aha, tento týden je konec Ramadánu, to jsou ty oslavy, všude je ruch, i malé děti jsou nastrojené do slavnostních šatů. Ženy celkově působí nastrojeně, i přesto, že mají zakryté hlavy šátky, šátky jsou veselých barev - růžové, červené, tyrkysové, modré, zelené, působí elegantně a upraveně. Slyšíme také svolávání k modlení, modlitebny jsou frekventované, nepůsobí vždy jako mešity, některé vypadají spíše jednoduše, jako sněmovny, shromažďovny. Budov, které mají více pater než jen přízemí je pomálu, ty co míjíme, vypadjí opuštěně. Větišnou jsou to školy, tak asi proto, je večer a školy jsou jistě zavřené. Podél silnice běhají kozy nebo tutam krávy. Občas je vidět povoz s volem a vozíkem. Všude je jinak zeleň, hlavně palmy a banánovníky. Je tu trochu tma, elektřina tu nebude samozřejmostí, pěší i cyklisti se tu pohybují bez jakéhokoli světla, takže jsou trochu jako duchové. Osvětlené jsou jen vjezdy do resortů.

First we sort out the visas, we pay 50 USD per head, just like the guidebook said, so all going according to plan. Then passport control, photo, fingerprints, who would have thought.
Baggage carriers fight over who carries which of our bags, we are a bit confused, we think it is part of the taxi pick up, but then we realize these guys were just fighting for a tip. Our taxi awaits us in front of the airport and takes us to Pongwe. We drive through Stone Town (the capital). To be honest we are a bit unprepared for this too. More poverty, mess and simplicity. Houses are more like stalls, garages or huts, most look like they are being built or like they are damaged or smtg. After a while we realize that those were actually nice buildings, cause it was the city. As we drive through villages we see that life is a whole lot simpler there than in the capital. Houses are made of rocks, mud, coral rocks, palm leaves and sticks. There are no sidewalks, there is a buzz of people walking at the side of the road, cyclists, people are mostly barefoot, carrying tanks of water, or moving sticks on their bicycles, others have their load on the top of their heads, there are literally no streets or roads in the villages, it's all just muddy or dusty paths. Also small kids walk around by themselves, some look as young as 4 years old, they appear like they are walking from one village to another. It seems like there is some celebration in the fields, everyone looks dressed up like as if going to a wedding, oh yes, it was the end of Ramadan this week, that's what the celebrations are. It's all really busy although it is getting dark and there are no street lights. Women look very done up and elegant. We also hear the call to prayer. There are many prayer buildings, they don't all look like mosques, some look rather simple. There aren't too many buildings that have more than the ground floor, the ones we see look abandoned and empty. Some are schools, so maybe that is why, it is the evening and schools are obviously closed. You can see goats and cows alongside the main road, sometimes a cart that is being pulled by a bull. Otherwise there is lots of green around, mainly palm trees and banana trees. From the general darkness you realize that electricity is not common, pedestrians and cyclists move around with no light, so they are a bit like ghosts. The only thing lit up are the entrance gates to resorts.

Náš resort je v odbočce z hlavní silnice, kde jsme mimochodem platili policistovi nějaký poplatek, srolované bankovky, žádné účtenky, později se v průvodci dočítám, že úplatky pro policii na silnici jsou tu běžné. Terénní cesta k našemu resortu působí jako bychom jeli džunglí, ale je to asi i tím, že už je tma tmoucí. U naší brány už nás ale vítají, ubytujeme se v domečku, vše je ok, jsme rádi, že jsme tu. Pod schodištěm a terasou slyšíme moře. Kevin žadoní jestli může skočit do bazénu, tak ho pošleme se zeptat na bar - a prý žádný problém. Na baru si dáváme lahvinku jihoafrického vína, Kevin si dává banana milkshake a v pozadí slyšíme bush babies - místní noční zviřátka. Zahrajeme si blafuj a jdeme na kutě. Usíná se nám dobře.

large_IMG_1909.jpgIMG_1910.jpglarge_IMG_1911.jpglarge_IMG_1916.jpglarge_IMG_1920.jpglarge_IMG_1921.jpglarge_20993604741_d7a7ea5ec3_b.jpg

To get to our resort we take a turn from the main road, where by the way we bribed some policeman with a roll of notes, no receipts. Later I read in the guidebook that these bribes are common on Zanzibar roads. The off road drive to our resort makes it feel like we are going through a jungle, but it is probably the darkness adding to the atmosphere. We are greeted at our gate, we settle into our little beach house, all is ok and we are glad to be here. Under the steps from the terrace we hear the ocean. Kev asks if he can jump into the pool, so we send him to ask at the bar - no problem. We have a bottle of SA wine, Kev has a banana milkshake and we listen to the noises of bush babies - the local nocturnal visitors. We play a game of blafuj and head to bed. We fall asleep nicely.

Posted by McCaffreyD 04:57 Archived in Tanzania

Email this entryFacebookStumbleUpon

Table of contents

Be the first to comment on this entry.

This blog requires you to be a logged in member of Travellerspoint to place comments.

Enter your Travellerspoint login details below

( What's this? )

If you aren't a member of Travellerspoint yet, you can join for free.

Join Travellerspoint