A Travellerspoint blog

Pongwe village, last day in Zanzibar, 13.7.2016

semi-overcast 26 °C

Vstáváme před 7:00, jen se oblečem, bafneme šnorchly a ručníky a mažeme za rybářem.
Tam si vybereme ploutve a hrneme se na loď. Docela to hází, ne že ne a jedeme relativně daleko. Jedou s námi asi 4 domorodci, kapitán, kormidelník, jeho syn a nějaký další rybář, ten má s sebou síť a jakousi harpunu, najednou uprostřed širého moře vystupuje z lodi a loučí se s námi. Prý bude teď rybařit a při tom plavat směr břeh, prý je to tak na 4 hodiny práce. No koukám na to jako blázen, protože jsou všude vlny a asi kdo ví jaké potvory v moři, prostě domorodec.

large_Fishing.jpglarge_Fishing2.jpg

We get up before 7:00, we just get dressed, grab our snorkels and towels and get going to meet our captain.
We choose our flippers and hop on the boat. The sea is somewhat rough and we go out quite far. There are 4 locals with us on the boat, the captain, the helmsman and his son (in training I think) and another fisherman, he has a net with him and a harpoon of sorts... in the midle of the sea, well ocean, this guy says good bye and jumps out. Apparently he fishes along his swim back to shore, it's about 4 hours work. We are a bit shocked, there are big waves everywhere and god knows what kinds of creatures in the sea, oh well, a true local, I guess he knows what he's doing.

My narafičíme pruty na záď lodi a čekáme, co z toho bude. Nejdřív se nic neděje a pak asi něco zabralo, podle síly si "kapitán" myslí, že to je tuňák, nechá ale Kevinkovi šanci to navíjet a než se dobereme konce je tuňák ten tam. To je vlastně asi dobře, protože ráno měl Kevin nějaký splín, že vlastně rybařit jít nechce, že žádná zvířata lovit nechce, že mají žít ve volné přírodě, takže ten má asi radost, že tuňák unikl :)

large_Fishing3.jpglarge_Fishing4.jpglarge_KevFishing.jpglarge_OurCaptain.jpg

We set the fishing rods at the back of the boat and then we just wait, right? Nothing is happening for a while but then one of the rod goes crazy and the captain says it may be a tuna or smtg big, he gives Kev a chance to reel the fishing line, but when he gets to the end the fish is gone. That may be a good thing, cause in the morning Kev wasn't really in the mood to fish for fish, he said he didn't want to hurt any animals, he'd prefer to let them live their peaceful lives in their habitats, so I guess he is glad that the tuna got away :)

Po chvíli nám rozdají vlasce s menší návnadou a zkoušíme něco chytit takto, ale moc štěstí nemáme. S lodí to na místě pěkně houpe a Kevinovi z toho není moc dobře. Nakonec se rozhodujeme, že naší rybářskou výpravu zkrátíme, aby mu nebylo ještě hůř a míříme k břehu. Tam nám ještě udělají zastávku na šnorchlování. Vince zůstává s Kevinem na lodi a já skáču do tyrkysové vody. Korálů tu moc není, ale viditelnost je dobrá. Kapitán skáče za mnou a plave přede mnou jako průvodce, ukazuje mi na nějakého hada nebo úhoře či co to bylo, také mě upozorní na lion fish, s naším goprem se potopí přímo k ní, no já jí snad až zase tak zblízka vidět nemusím, ehm. Pak ještě zéva obrovská, není tak obrovská, tedy tato není, je to jinak největší žijící mlž na světě. A pak už toho mám taky dost, nechci ani Kevina moc dlouho trápit a tak s vypětím sil nalejzám zpět na loď a míříme na pláž.

large_GOPR0527-0001.jpglarge_Clam.jpg

After a while we are given fishing lines and we do some hand fishing. We are not very lucky with this method either. As the boat is anchored in one spot it rocks from side to side not making Kev feel very well. Soon we decide to make our fishing trip a bit short so he doesn't get worse and we head to the shore. They make a stop for us to do a bit of snorkeling. Vince stays in the boat with Kev and I jump into the turquoise water. There is not a whole lot of coral around, not like on our last snorkeling trip, but water is very clear making the visibility very good. The captain follows me into the water and he swims in front of me like a guide, he shows me some sort of sea snake, he also points out a lion fish, he grabs my gopro and dives closer to it so I get a better shot, well, to be honest, isn't it a terribly poisonous fish? Do I even want to get close to it, I don't think so. Then he points out a clamp. Clamps are the sea's biggest bivalvia (clam), this one is not the biggest, but has a beautiful colour. I have had enough and I don't want to keep Kev waiting on the boat for too long, even though the sea here si much calmer. So I get back on the boat and we head back to the beach.

Tam je smršť na korálu se vyhřívajících krabů, tak to je radosti pro Kevina, hned má lepší náladu, když stojí nohama na zemi.

Snídáme na terase na muřích nožkách, chceme se nabažit toho mořského vánku a božského výhledu. Poprvé si dáváme chapati (taková místní tortilla), asi jsme to na menu nějak minuli. Hodně ovoce, palačinky, čerstvý džus (ty jsme tu měly každý den - passion fruit, avocado a tak různě.

large_13782274_1..262312480_n.jpglarge_13781703_1..133570091_n.jpg

When we get to the beach, the corals on the beach are covered in crabs, what fun for Kevin, he's immediately in better spirits when he stands on solid ground.

We have our breakfast on the terrace over the sea, we want to indulge on the sea breeze and the beautiful view. We try out the chapati (a sort of local tortilla) the first time, I guess we missed it on the menu. Lots of fruit, pancakes, fresh juice (we had that every day here - passion fruit, avocado and other.

Já se jdu dopoledne s ostravákama projít za brány resortu, míříme k obřím mušlím, které jsme několikrát viděli z auta prostě jen pohozené v buši. Mušle nachízíme, ano je to divné, nacházíme je v buši a ne na pláži :) Hemží se to tu také motýli, zahlédneme ještěrku a také nějakého hlodavce. Po procházce přírodou jdeme také na procházku vesnicí, která je bezprostředně u resortu. Tam se k nám seběhnou děti a ten nejstarší si řekne o propisku, jednu vydoluji z tašky a slíbím, že ještě nějaké přinesu... chlapec umí anglicky "pen, books". Děti jsou jinak ale dosti ušmudlané a špinavé. Hygiena tu není prioritou, myslím.
Po návratu vegetíme u bazénu, kde se Keví skamarádí se 2 novými dětmi, jsou také jaksi bilingvní (otec Dán a matka Španělka). Dáváme si drink a Keví si také schrupne ve stínu po doškovou střechou zatímco my si odpočineme v naší "hut".

I go for a walk with our Ostrava friends exploring behind the gates of the resort, we kind of head to where we saw these huge shells when driving out in the taxi. We find the huge shells in the bushes, yeah, it is a bit weird that the bush has more shells than the beach, huh :) There are lots of butterflies, we also spot a lizard and some sort of rodent. After walking through the forest we head towards the village of Pongwe, which basically neighbors the resort. Lots of kids come following us and the oldest one asks if we have a pen, I pull one out of my bag and I promise I will be back with some more... the only thing the boy can say in English is "pen, books". The kids are otherwise very grubby and dirty. Hygiene is not priority here, I guess.
After our walk we relax at the pool, Kev makes some new friends. Two new kids are in the pool, they are also bilingual (the dad was Danish and the mum Spanish). We have a drink and Kev even has a nap under the terrace thatched roof, while we relax in the hut.

Odpoledne navrhuji, abychom se všichni šli projít do vesnice, kterou jsem dopoledne shlídla s ostravákama. Zabalíme tašku různých dárečků - propisek, omalovánek, Keví přidá nějaké angry birds a také legáčka, Vince přihodí čelovku...
Vyrazíme do vesnice, kde je naprostý klid a nikde nikdo. Až vidíme nějaké děcko, které před sebou žene staré kolo z bicyklu, je to jak z nějakého starého filmu. Lákáme ho na tašku a posléze začnou vylejzat i ostatní děti a s nimi i ženy. Muži jsou asi v práci nebo rozhodně né ve vesnici. Všichni jsou fascinovaní hračkou angry birds, včetně dospělých žen. Jedna žena, tedy je jí asi jako Víťovi, tak 16 se ptá na čelovku, neví co to je. Vince si jí nandavá na hlavu a ukazuje jí jak to svítí. Dívky si okamžitě radostně shrnuje šátek z vlasů a dává si na hlavu čelovku a prohlašuje anglicky: "I miss you". Rozdáme, co můžeme a jdeme procházkou zpět.
Pongwe se jeví jako jedna z lepších vesnic. Je blízko pobřeží, což je jistě pozitivní, cestičky jsou tu takové prašné, písčité. Domky některé z korálových kamenů, jiné i z jakýchsi tvárnic, některé mají střechy v pořádku, jiné jsou bez střech. Je mi trochu líto, že nemůžeme nahlédnout do některého obydlí. Hádám, že většina domků nemá tekoucí vodu a s elektřinou to asi také nebude moc horké. Vidíme studnu, ta po pravdě nepůsobí moc vábně. Systém nabírání vody jsme viděli z auta při některé z cest, není vůbec efektivní a já bych asi omdlela, kdybych to tak musela dělat. Do studny spustí kýbl, naberou vodu a z kýble pak kalíškem plní kanistr, který samozřejmě nemá ani žádný trychtýř, takže je to asi práce na celý den, hádám.
Cestou zpět analyzuji jeden z domků, postavený je z klacků, které jsou nějak zabité do země, mezi klacky jsou nakladené tu korálové šutry, je to mrtvý korál, samozřejmě a na to je pak naplácané bláto. Ve vnitrozemí jsou různé vesnice, které jsou v barvě jílu. Domky mají barvu toho jílového bláta a cesty a země také. Ani si nechci představovat, jak to asi vypadá v období dešťů.

large_13726615_1..032787792_n.jpglarge_13775421_1..120332947_n.jpglarge_13690813_1..336088228_n.jpglarge_ZanziArch2.jpglarge_ZanziArch5.jpglarge_ZanziArch6.jpglarge_ZanziArch7.jpglarge_ZanziArch8.jpglarge_ZanziArch10.jpglarge_ZanziArch11.jpglarge_IMG_2443.jpglarge_IMG_2444.jpglarge_IMG_2445.jpglarge_IMG_2451.jpglarge_IMG_2453.jpglarge_IMG_2454.jpglarge_IMG_2455.jpg

In the afternoon I suggest we all go for a walk into the village I visited earlier in the morning. We make a pile of giveaways - pens, coloring books, crayons... Kev even adds an Angry Birds game and a Lego mini figure, Vince adds a headlamp.
We head to the village, it is very quiet, no people. Until we see a little kid that is rolling an old bicycle wheel in front of him. It's a bit like from an old movie. We try to make him come over, then others come out too and some ladies come out too. I guess men are at work, they're definitely not in the village. Everyone is fascinated by the Angry Birds game, including the adult women. One of the older girls, she could be Víťa's age, 16 or so, asks about the head lamp, she doesn't know what it is or what it's for. Vince puts it on his forehead and demonstrates how it works. The girl immediately takes off her head scarf and puts it on her head, then she says in English: "I miss you". We distribute the rest of the stuff and get going back.
Pongwe seems like a nice village, probably better off than other places. It's near the coast, which is positive, the paths are kind of sandy. The houses are made from coral rock mainly, some from what looks like a concrete brick, some have roofs, some are roofless. I am a little disappointed one can't peek inside a house, just to see what it looks like inside. I am guessing that most houses don't have running water and the situation with electricity is probably not great either. We see a well, it's doesn't look appealing. Most wells are open, so I don't know how the water stays clean, well it doesn't hence all the cholera problems during the wet season. The system of collecting water, which we observed from the car when driving around is hardly effective and it would drive me nuts if I had to collect water like this. They send a bucket down the well, they collect the water and from the bucket they fill these canisters using a cup, no funnel, no nothing. It is prone to take all day, I reckon. On our walk back from Pongwe I analyze one of the houses. It's built with sticks that are somehow pitched in the ground, a kind of coral rock is placed between the rocks, it must be dead rock, of course and that is covered with mud to provide some sort of facade let call it. Some of the villages more inland have a clay like color. Houses have a reddish clay color and so do the paths. Hard to say what the place looks like in wet season.

Vypravíme se ještě naposledy do Tulie, dáme si tam to výtečné smoothie a blázníme na tobogánech. Točíme to manicky na GoPro a Keví je ve svém živlu. Já bych tam nejradši zůstala na večeři, ale Vincík navrhuje, že si radši dáme to nejlepší na menu u nás a to za poloviční cenu a tak souhlasím.

large_13782295_1..991746426_n.jpglarge_ZanziWorld.jpg

We go for a few last slides on the toboggan to Tulia next door, we have the nutty mango smoothie there again - it's addictive! We record lots of toboggan Gopro videos. I would best like to stay for dinner, but Vince suggests we better have the best stuff that is on our Queen of Sheba menu for half the price and I can not but agree.

Na večeři se vypravíme asi kolem 19:00, ptáme se jestli mají langustu a kraba, které z menu vybíráme. Číšník vesele prohlašuje, že mají dnes vše. Tak to zní prima. Je 21:00 a my stále nemáme ani langustu ani kraba. Asi měli na mysli, že tu tito živočichové žijí a že je šance, že je uloví a přinesou ještě téhož dne na talíří...
Nechci si apriori kazit poslední večer, ale co je moc, to je moc. Vyrážím do kuchyně, kde nalézám majitele resortu v zápalu hektičnosti. Trochu zpruzeně mi vysvětluje, že je tu vše čerstvé, že to nemají zmražené a že to chvíli trvá (což potvrzuje mou teorii, že to šli teprve lovit), pro langustu i kraba totiž jeli do jiného resortu.
Já vím, jsme v Africe, ale když jim zákazníci z Evropy nevysvětlí, že toto není normální, že když řeknou, že to či ono mají na menu, že to v překladu neznamená, že "se pokusí" to sehnat...
Nakonec se langusty i kraba dočkáme. Já tak trochu trpím již napočatým zklamáním. Kraba jsem už v životě měla, vím, jak má chutnat krabí maso, krab, který vypadá na pohled obrovský je plný vody, maso nikde...
Mimoděk k těmto korýšům nedostáváme žádné kleště či jiný adekvátní nástroj, jak se dostat dovnitř. Používáme tedy trochu neobratně nože, kterými tlučeme do ulit. Po zápase s korýšem by se také hodila miska s vodou na umytí, když jsme celí zapatlaní.

large_IMG_2475.jpglarge_IMG_2478.jpglarge_IMG_2480.jpg

We sit down for dinner around 7 pm, we ask if they have the lobster and the crab on the menu. The waiter happily announces that they have everything on the menu. That sounds wonderful. It is 9 pm and we still haven't seen the lobster or the crab. Maybe they just meant to say that these creatures live in the surrounding waters and there is a chance they may catch one and bring it on a plate today...
I really don't want to ruin our last evening here, but this is a bit too much. I go to the kitchen, where I find the owner of the resort in a bit of a hectic chaos. He seems annoyed when I complain that our food is taking two hours. He starts explaining that everything here is fresh, so they don't have things frozen and that it takes a while (which only confirms my theory that they only went fishing for our dinner when we ordered it), cause they had to collect the lobster in the next door resort.
I know, we're in Africa, but if the European customers don't explain to them that this is not normal, who else will? That we expect that when they say something is available from the menu, it doesn't translate as "we'll go see if we can find it on Zanzibar island".
Finally we get to have our lobster and crab. I continue to be a bit disappointed. I have had a crab before, I know what it is suppose to taste like. This crab is full of water, no meat to be found...
Mind you we don't get any instruments to break the crayfish shells so we fight them with our knives to get inside. A bowl with some water to wash one's hands after this ordeal would also be nice.... but no...

Po večeři si k nám sedá Mozes, náš číšník, který se o nás staral během pobytu nejvíc. Vysvětluji mu naše rozčílení a radím, jak příště mohou třeba přidat misku s vodou a citronem, že to hned vypadá jinak. Že nemůžou nechat někoho čekat dvě hodiny na jídlo, že za takovou službu nechce nikdo platit, i kdyby bylo jídlo to nejlepší na světě. Všechno chápe. Snažím se docela rezolutně vysvětlit, že za tuto večeři nechceme platit. Vysvětluji, že v Evropě je normální, že když je nějaká služba špatná, lidé chtějí peníze zpět nebo musí dostat zdarma drink nebo nějakou jinou kompenzaci. Má domluva nakonec vyústí v to, že platíme jen za jedno z jídel a dostáváme 2 koktejly zdarma - což vlastně znamená, že máme večeři zdarma.

Mozes who was our waiter most of our stay sits down with us after dinner. I try to explain to him, that maybe next time they can offer people a bowl of water with lemon to go with the lobster. That they can't let people wait for their food two hours and more, that no one is interested in such service even if the food is the best in the world. He seems to understand. I try to be determined and I insist that we can't pay for tonight's dinner. I explain that in Europe people refuse to pay for bad service, that people ask their money back or they want a complimentary drink or other compensation. My talk eventually results in us only paying for one of the meals and we get two cocktails on the house - so all in all, we did get that dinner for free.

S Mozesem povídáme do pozdní noci, mluvíme o životě na Zanzibaru, trochu i o náboženství. Mozesovi rodiče jsou jeden křesťan a jeden muslim, přijde mi to zajímavé, že takové partnerství je možné. Mozes nám také říká o vlasech Zanzibaranek. Ženám prý vlasy nerostou, všechny mají krátké vlasy, vidíme-li ženy s dlouhými vlasy, buď nejsou místní nebo mají napletené copánky, dredy nebo jiné kreace. To vysvětluje proč je na Zanzibaru dost často k vidění po straně silnic "Hair studio". Ženy tu určitě chtějí vypadat krásně. I přes všudypřítomnou chudobu v podobě nedostatku vody, elektřiny a jiných základních civilizačních standardů. Oblékají se do šatů, barevných šátků a vlasy mají vždy upravené do nějakých copánků. Takže i přes fakt, že jsou ženy převážně zahalené od hlavy k patě, jsou zahalené do krásných barev a je z toho cítit, že chtějí vypadat krásně, vesele.

With Mozes we chat till late at night, we talk about life in zanzibar, a little bit about religion. Mozes's dad is Christian and mum is Muslim, that seems interesting to me, that such a partnership is possible. Mozes also explains about the Zanzibari female hair. Women only have very short hair, it never grows long, so if we see women with long hair, they are either not Zanzibari or the hair is artificial from a salon. That explains all the Beauty Salons and Hair studios we have seen on the side of the roads. Women surely want to look beautiful here, despite the general poverty, which to me is demonstrated by the lack of any infrastructure. Women dress into very colorful clothes, scarfs and their hair is always neat. So even though women are usually covered from head to toe, they are covered into beautiful colors and you get a sense that they want to look lovely and happy.

Za závěr bych chtěla říci, že výlet do Afriky byl hodně obohacující. Připoměl nám, jak příjemný a pohodlný život žijeme, obklopený vymoženostmi moderního světa, které bereme jako samozřejmost - zdravotnictví, energie a jejich distribuci, vzdělávání, moderní obydlí, moderní způsoby dopravy, likvidace odpadu a mohla bych pokračovat ve výčtu věcí...
To, že ne všude žijí náš pohodlný život neznamená, že nejsou šťastní, z místních lidí čišela pohoda. Ikdyž jsme jak v JAR, tak na Zanzibaru měli z kraje smíšené pocity. Zanzibar je víc než jen azurové moře a bílé písčité pláže, které, když si vyberete správný resort, máte takřka sami pro sebe. Zanzibar Vás pustí i za brány resortů, za poznáním místího života, jeho přírodních krás i jeho lidí.

I would like to say that this trip to Africa was so eye opening. It reminded us what a pleasant and comfortable life we live, surrounded by devices of the modern world, all of which we take for granted - medical care, energies and their distribution, education, modern housing, modern transport, taking care of rubish and I could go on and on....
Just because people here don't live our comfortable life, it doesn't mean they're not happy, the local people seem relaxed and easy going. Even though our feelings were mixed in the beginning both in RSA and in Zanzibar. Zanzibar is more than just turquoise colored sea and white sandy beaches, which if you choose the right resort you are very likely to have all for yourselves for miles and miles. Zanzibar also allows you to see behind the walls of resorts, to explore local life, its natural beauties and people.

Posted by McCaffreyD 03:45 Archived in Tanzania

Email this entryFacebookStumbleUpon

Table of contents

Be the first to comment on this entry.

This blog requires you to be a logged in member of Travellerspoint to place comments.

Enter your Travellerspoint login details below

( What's this? )

If you aren't a member of Travellerspoint yet, you can join for free.

Join Travellerspoint